neděle 22. ledna 2017

O poetikonu

Už jsem se zmiňoval o tom, že bych sem mimo jiné chtěl přidávat i své básně a poezii. Ne, nerozmyslel jsem si to a stále si za tím stojím. Dokonce jsem se rozhodl vytvořit pro tyto účely rubriku nazvanou "Poetikon". Tento název mě napadl, zalíbil se mi, a moc by mě mrzelo, kdybych ho nevyužil a nepoužil.
      Před několika lety bych se možná zdráhal zvěřejnit své básně (pokud se to tak odvážím nazvat) na internetu, jednak proto, že jsou často osobní, a taky bych se možná bál, že by mi je někdo odcizil a vydával za své (no ano, internet je v tomhle ošemetný). Nyní se už ani jednoho nebojím (nebo alespoň ne tak moc) - nemám již takový problém se otevřít, navíc je snadnější otevřít se anonymní mase než konkrétnímu člověku, což je vlastně velice smutné - a nemám strach, že by mi někdo mou práci kradl, protože ty básničky za to upřímně opravdu nestojí, kradl by je jen pitomec.
      Poezie je pro mě takové trochu tajemné médium, nevěnuji se mu tolik jako třeba kreslení nebo psaní příběhů a taky si v něm nejsem vůbec jistý. Dřív jsem si nějaké básničky psal, tak okolo dvanácti a třinácti, ale potom jsem přestal a dlouho jsem nic podobného nezopakoval. Až vlastně před rokem nebo dvěma jsem tuto pomyslnou krabici oprášil a znovu otevřel a začal psát. Bylo zrovna před maturitou a já byl na naprostém dně, všeho jsem měl nad hlavu a úplně mě to drtilo, a právě tehdy, ani nevím jak, jsem místo toho, abych si vypisoval poznámky z biologie začal na okraje papírů skládat slova k sobě do rýmů a básní. Takže takhle jsem se oklikou vrátil k psaní básní. Zjistil jsem však velmi zvláštní věc, a to, že je nemůžu vytvářet, pokud mi není opravdu zle, pokud necítím tlak nebo pokud se všechno nezdá nanic a zbytečné. Zkoušel jsem psát, když jsem byl štastný, ale nešlo to. Takže vždycky když mám opravdu špatnou náladu, využiju ji k psaní poezie a vytvořím docela velké množství básní, a potom se zase na nějaký čas odmlčím. Zprvu jsem si myslel, že je to dost podivný způsob tvoření, ale po rozhovoru s několika kamarády jsem se dozvěděl, že je to mají taky tak a že to není naprosto neobvyklé.
      Každopádně, poezie je pro mě taková maličká, ale osobní a důležitá věc, které nevěnuji tolik času, a kterou o mě ani příliš lidí neví. To ji však nedělé méně podstatnou, a proto jsem rád, že tu bude mít své místo, v Poetikonu :)

Žádné komentáře:

Okomentovat