Remember Us to Life - recenze

Měl jsem náhlé nutkání zkusit si/napsat nějakou recenzi, a tak jsem přemýšlel, co bych tak mohl rozebrat, protože v poslední době se toho mnoho neobjevilo (tím myslím něco, co by mě zaujalo), jedině snad nová deska The XX, "I See You", ale tu nemám naposlouchanou a taky nejsem úplně nadšený z nového zvuku, který si kapela zvolila, i když chápu že to byl logický a nejspíš nevyhnutelný krok, jinak by ustrnuli na místě. No, a proto jsem se musel ohlédnout až do podzimu minulého roku, který působí neskutečně vzdáleně, natáhnout se tam, popadnout nejnovější desku Reginy Spektor, "Remember Us to Life", a zrecenzovat ji. Je to deska veliké důležitosti, jednak pro Reginu a jednak pro její fanoušky, protože prolomila čtyřletou mezeru která se táhla od vydání "What We Saw From The Cheap Seats v roce 2012. Očekávání byla vysoká, ostatně jako u každé desky této umělkyně, a alespoň podle mě je naplnila. Přiznám se, že Reginu jsem začal doopravdy poslouchat až minulý rok, do té doby sice byla v mém povědomí, ale jen jako jakási neurčitá rozmazaná figura, o které jsem měl poněkud zkreslené představy. Ale jednoho dne jsem poslouchal náhodně poskládaný playlist, jehož významnou část tvořil právě repertoár Reginy Spektor, a postupně se mi dostala pod kůži, což myslím čeká každého, kdo je její hudbě vystavený určitou dobu. Pak už chyběl jen krůček k lásce na první (druhý) poslech a naprosté posedlosti. Od té doby jsem ji poslouchal téměř neustále, prozkoumal všechna alba a rozlouskával významy textů, až jsem konečně dospěl do chvíle, kdy jsem snad schopný vytvořit recenzi jejího nejnovějšího alba. Tak, toto byl zdlouhavý, ale pro mě podstatný úvod, a nyní se můžeme přesunout k podrobné analýze "Remember Us to Life".

Celé album začíná až překvapivě popově. Nechápejte mě špatně, Regina je už od pátého alba "Far" nepopiratelně popovou čarodějkou, ale úvodní skladba "Bleeding Heart" zní velmi popově a taky velmi moderně. V refrénu, kdy zpívá "Never never mind bleeding heart" je velmi výrazné využití elektroniky (musím podotknout, že je jí využito velmi hravě, jinak to Regina ani neumí), a zárověn se svou jednoduchostí a chytlavostí pak skladba působí skoro kýčovitě. Jenomže to se naštěstí změní zhruba v polovině písně, kdy Reginin hlas postupně graduje a zesiluje, až se z líbivého popu stane skoro rock. I tohle je však jen jakási fabule, protože zmateného posluchače vzápětí Regina ohromí náhlým a překvapivým zpomalením a oprostěním se od jiných nástrojů, než piána. A Regina má posluchače nyní přesně tam, kde ho chtěla mít - nalomeného a zmateného ho zcela dorazí neskutečně jemným a emotivním závěrem. Toto je její typický postup, často v písních mění tempa, ale tady to myslím přivedla k dokonalosti.
       "Older And Taller", která následuje, jistým způsobem uklidní ty, které rozladila malá změna stylu v předchozí skladbě. Je to v mnohém zase ta "stará Regina" - milá a hravá a roztomilá. Jednoduchou avšak ne tuctuvou melodii doprovází krásný a chytrý text, který připomíná jaksi modifikovanou "On The Radio" ze čtvrtého alba. Jakoby se zabývala stejným tématem, avšak v mnohém jej rozvíjí a myslím si, že tato skladba je i ve všech ohledech lepší. "And you retired just in timeyou were about to be fired for being so tired from hiring the ones who will take your place", hraje si Regina se slovy a rýmy, jako to tak dobře umí, a baví a fascinuje tím.
        Třetí skladbou je "Grand Hotel", který představuje drobné zpomalení, což však vůbec není na škodu, navíc písen v mnoha místech opět mění intenzitu z temné a narůstající do uvolněné a jemné, a skvěle to funguje a rozhodně nenudí. Mám rád, když Regina zpívá i trochu temněji, a toto je určitě jeden z takovýchto příkladů, zařazený někde za "Genius Next Door" a podobnými pochmurnějšími skladbami, které mají v sobě jistou naléhavost a sílu.
         Následuje "Small Bill$", která stejně jako "Bleeding Heart" do jisté míry působí jako změna, jako něco jiného a nového, víc popového a trochu méně inteligentního. Může za to především hypnotický refrén "La la la, la la la la, la la", který může být i trochu otravný, ale nedá  se mu odepřít opravdová návykovost. A přitom to na mě stále působí jenom jako nějaká hra, říkám si, tohle přece Regina nemůže myslet vážně! A nevím, jestlí myslí, nebo nemyslí, ono je to vcelku jedno. Už jen to, že o tom přemýšlím, dokazuje, že je to něčím zajímavé. Navíc pokud se zaposloucháte do poněkud znepokojujícího textu, význam se změní. Novou dimenzi získává celá skladba i díky videoklipu, který stojí za zmínku, protože je úžasně nápaditý a výtvarně i obsahově zajímavý, jak už bývalo u Reginy dobrým zvykem - je příjemné vědět, že určité věci se nemění.
          Pátá skladba nese název "Black and White" a to tak trochu vystihuje i výsledný dojem. I když je dojemná a do jisté míry opravdu kouzelná, není tak výrazná jako jiné skladby a může proto působit trochu černobíle (ne pro každého). Jde o další zpomalení, a to je následováno dalším, v podobě písně "The Light". V tom bude podle mě právě kámen úrazu, ve spárování těchto dvou písní, které jsou samostatně velmi pěkné, ale dohromady vyniká spíš brilantní "The Light" a "Black and White" se trošku ztrácí a zapadá, není totiž tak zapamatovatelná.
          "The Light" je pro mě jedním z nejvýraznějších a nejsilnějších momentů celé nahrávky. Její melodie je ojedinělá a naprosto jedinečná, pomalá a navozující jakýsi podivný a podmanivý klid. I když nemám rád to slovní spojení, opravdu se jedná o pohlazení po duši. Každý si asi vytvoří vlastní názor, o čem píseň je, ale mě jako hlavní téma připadá naděje, nebo možná naopak něco krásného, co bylo, co by mohlo být, ale již není. Přesto to celé působí opravdu povzbudivě a odevzdaně zárověn, což je velmi zajímavý kontrast. Tato skladba připomíná drahokam vybroušený k dokonalosti. Funguje ve všech svých jednotlivých částech i celkově. 
          Tempo i celková nálada se mění s následující "The Trapper and The Furrier", další vyčnívající skladbou, která nezní jako nic, co kdy Regina Spektor nazpívala. Můžou za to použité nástroje i syrový tón zpěvaččina hlasu, který se v určitém momentu skoro láme v zoufalství a beznaději, kterou je píseň prostoupena. Opet zde funguje známý recept prvku překvapení, prokládání klidného refrénu s dynamičtějšími částmi. Text je alegorickým a satirickým pohledem na svět, kritickým pohledem, pozvednutým prstem. Je neuvěřitelně silný a každý verš pečlivě vybudovaný a vymyšlený. Všechno je tu na svém místě, vše do sebe perfektně zapadá. 
          Osmou skladbou je "Tornadoland" která spolu se dvěmi předchozími skladbami tvoří silnou ústřední trojici nejvýraznějších skladeb. Je zajímavé, že jsou takto pohromadě. Zatímco "The Light" je v této skupince citý vrchol a "The Trapper and The Furrier" dynamický efperiment, "Tornadoland" opět působí jako Regina ve svém oblíbeném prostředí, připomíná její starší tvorbu a akusticky tak trojici upevňuje k zemi. Chytrý text, problém, na který se Regina dívá z nového a neobvyklého úhlu (v tomto případě "And all the monsters in your mind just wanna be nice, They wanna be kind, they wanna play nice" - monstra a démoni v naší hlavě nám vlastně nechtějí škodit, chtějí být hodní), změny tempa a na konci úderná gradace, až dokud se vše nakonec nějak samo nevytratí. Reginin hlas je tu neskutečně jemný a příjemný.
         "Obsolete", která následuje, není ve své podstatě o nic horší, než její dvojče "The Light" - jen mi přijde o malinko méně výrazná. Obě skladby jsou si v mnohém podobné, jedná se o nejpomalejší skladby s velikým potenciálem a emočním dopadem, obě prostupuje smutek. Zde se Regina přirovnává ke starému rukopisu, který už nikdo neumí číst. Je to trefné a výstižné, jediným problémem je, že už je to několikátá pomalá skladba a netrpěliví posluchači se začnou nudit a odpadávat. "Obsolete" nezaujme hned, ale pokud jí dáte čas, vyroste a zesílí a stane se dalším výrazným bodem alba. Navíc zde Regina plně prozkoumává možnosti svého hlasu, jemně jej mění a ohýbá a ono to zní opravdu krásně.
          Desátá "Sellers of Flowers" představuje krátké zrychlení, její mrazivá síla vás pohltí a probudí a vám po zádech přeběhne husí kůže, protože tato píseň je vskutku magická. Tématicky vybočuje od jinak spíš abstraktních témat, protože je velmi konkrétní a obrazotvorná, v oblasti textu vrcholem alba. Jedna z věcí, které na Regině Spektor obdivuji nejvíc, je její schopnost vybírat si témata, o kterých doposud nikdo nezpíval, která jiným nepřišla důležitá, ale ona kolem nich staví svůj vesmír. Nikdo jiný nezpívá s takovou důležitostí o prodavačích květin. (pokud se mýlím, opravte mě) Melodie celou dobu graduje a Reginin hlas stoupá spolu s ní v perfektní harmonii. Stejně jako u "Grand Hotel" je tu všudypřítomná ta prazvláštní naléhavost, přibývá tu tesknost a velkolepost. Jedna z nejleších písní alba. 
          "Remember Us To Life" končí v optimistickém duchu, což je příjemné, písní "The Visit". Hřejivá skladba, která je ovšem opět pomalejší. Nejedná se tu o nic světaborného ani převratného, dostaneme však několik důvtipných řádků a vřelý pocit, který se nám uhnízdí v srdci, pokud jsme při našem poslechu vytrvali a nevzdali se a stále se plně soustředíme. Protože přesně to album vyžaduje - soustředění a pozornost. Každá část alba je pečlivě promyšlena a vybudována, a pokud ji přeslechneme, nebo nepostřehneme, výsledek se začne sypat a rozpadat. "Remember Us To Life" je vyspělejší a jemnější než její předchůdci, přináší pár drobných inovací, které nemusejí všichni postřehnout, a je uzavřenější a introvertnější. Bylo by však škoda její křehkou krásu nevnímat. 

(Deluxe edice obsahuje ještě tři další skladby, "New Year", "The One Who Stayed and The One Who Left", "End of Thought" - všechny tři jsou svým způsobem krásné a zajímavé, vždy trošku jinak, všechny mají co nabídnout, naneštěstí jsou všechny pomalé, a proto doporučuji je poslouchat spíš odděleně od zbytku alba, jako samostatné. Pokud se přidají k základní stopáži alba, to se až příliš prodlouží a navíc se na jeho konci vytvoří jakési vakuum, prostor, kde čtyři pomalé písně splývají do jedné, a tato zkutečnost může být pohlcující a udolávající. Je to škoda, protože například taková
"The One Who Stayed and The One Who Left" je minimálně stejně kvalitní jako "The Visit" a možná by dokonce plnila úlohu uzavření alba lépe. Težko říct. 

Konečný verdikt: "Remember Us To Life" je prakticky dokonalá deska, avšak pouze pro ty, kdo jsou odhodlaní jí naslouchat a plně se do ní ponořit. Kolem ostatních jen propluje. Nemá v podstatě žádná slabá místa, jediným problémem je až příliš vysoký počet písní pomalého tempa, které mohou znít podobně. 

Nejlepší skladby: The Light, The Trapper an The Furrier, Tornadoland, Sellers of Flowers