pondělí 20. února 2017

Pyromani

Pyromani
 

Mám v očích benzín
třpytí se duhově
v rukou našich
se zápalka chvěje

Škrtnout by stačilo
budeš mít soucit?
Slunce se stočilo
jen jediný pocit
by stačil k tomu, 
avšak tvá duše je ze skla
a když se jí dotknu
tak pomalu praská

Tak zažehni oheň
a usměj se naposled
zazpívej píseň
spal starý svět

Ta píseň je krásná
a za chvíli skončí.
Jiskřička jasná
na zornici tančí

a hoří

  



Tuto básničku jsem vytáhl ze svého deníku "Tisíce barev duhy", který jsem si kdysi vyrobil a který plním svou "poezií". Dnes mi nějak přišla pod ruku právě báseň "Pyromani", možná proto, že se cítím tak smutně. Přemýšlím nad tím, jak můžou lidé dál žít, fungovat, existovat, když lidé, které milují odejdou a věci, které mají rádi, ztratí. Každý z nás je tak trochu pyroman, svým způsobem. Ničení věcí je v nás stejně jako jejich vytváření. 

Ano, to je fotografie mého oka. Kdybych si měl vybrat jednu část svého těla, kterou bych si měl ponechat, nebo kterou mám rád, byly by to oči. Dlouho jsem řešil vnitřní spor jakou vlastně mají barvu a dnes si myslím, že je to podivná směska zelené, modré a šedé, s žlutozlatým rámováním kolem zornice. Oči jsou bránou do duše, nebo se to alespoň říká. Občas mám docela chuť tomu věřit. Proto bychom je neměli tak často schovávat za tmavými skly slunečních brýlí, tedy pokud nám to nepřikázal lékař. Lidé takto se bránící před světem působí přece jen jaksi neúplně. 

4 komentáře:

  1. Já v té básni vidím i něco strašně optimistického - ikdyž je smutná, nějak mě povzbudila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám radost, vlastně nevím, co víc bych si mohl přát. Pokud může něco, co dělám, někoho povzbudit, nebo ho jinak pozitivně ovlivnit,tak mi přijde že mám opravdové štěstí :)

      Vymazat
  2. Mám ráda takový básničky, jaký píšeš ty. Protože to není jenom slovo - enter - slovo, a tak dál, ale zároveň to nejsou ty ortodoxní rýmy (jaký píšu třeba já). Fakt dobře se mi to čte.
    Co se týče barvy očí, taky vlastně nevím, jakou barvu mají ty moje. Ale ty tvoje jsou mořsky zelené. To jsem ještě u nikoho neviděla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti moc za oba komentáře (je to vlastně můj druhý a třetí komentář! wííí) moc mě potěšily, i proto že mám moc rád tvůj blog (našel jsem ho náhodou když jsem hledal recenze na Soviet Kitch od Reginy Spektor a vypadl mi článek na tvém starém blogu, přes který jsem se dostal na ten aktuální, a teď ho pravidelně sleduji a těším se na nové články.

      Děkuji moc za pochvalu, to mě taky moc těší. Jsem rád, že se ti moje básničky líbí, a věřím že nejsi ten člověk,který to říká jen tak (já taky ne, a proto mi můžeš věřit že to stejné cítím s tvými básničkami, mě se zase líbí tvůj styl psaní)

      Vymazat