Je tu začátek jara a konec března, a co to znamená? Že je čas na březnový fotodeník! (tentokrát jsem se rozhodl přidat krátké popisky, jen abyste byli v obraze :))
koncert The Shookies v Jazz Tibet Club
origami jeřábi a solnička (?)
Otisk boty v ateliéru v Ostravě. Vypadá jako okno gotické katedrály.
Jediná přátelská tvář z ostravských kolejí. Jsem rád, že už tam nejsem.
mandala na poličce v ostravském bytu (potom ji někdo polil a ona se rozpustila)
tyhle vitrážové dveře mám na škole nejradši
vodovky na stěně
druhý vodovkopád
zbytky z klauzur
skládal jsem vzory z dřevěných odřezků I
skládal jsem vzory z dřevěných odřezků II
skládal jsem vzory z dřevěných odřezků III
dostal jsem Áčko
tohle se v podstatě vyfotilo omylem ale líbí se mi to
polámané paraplíčko opuštěné v dešti
vylézají zpod závěsu
kreslil jsem nekonečné vzory na lavičku
Newton Faulkner se směje na koncertě v Pražské Lucerně. Byla s ním legrace. (byl to předskokan zpěvačky Amy Macdonald)
Tak toto byl buben Amy Macdonald, pokud jste to nepoznali. Vyfotil jsem jej těsně před koncertem.
Amy Macdonald je skvělá a naživo zpívá úžasně. Jen mě mrzí, že jsem byl v tak špatném rozpoložení, takže jsem si to nemohl náležitě užít. Mám z koncertu i několik videí. Vtipné je, že jsem na konci koncertu zjistil, že mám nastavené nahrávání bez zvuku. Skoro to se mnou seklo.
Pražské Metro. Ztratil jsem se a ujel mi vlak. (neztratil jsem se v metru, ale venku, když jsem to metro hledal)
A tady jsem jel ráno vlakem na otočku domů do Olomouce a pak hned zase do Ostravy. Stihl jsem odpolední hodinu anatomie.
kouzelný květináč
Růže v Olomouci. Vystoupil jsem kvůli ní z tramvaje, abych si ji mohl vyfotit.
Olomoucké srdce
Ostravské srdce
A to je konec. Podle fotek je myslím poznat, že se toho dělo podstatně víc, než minulý měsíc. Asi jsem se konečně probudil ze zimního spánku.
To je hrozně krásný fotodeníček. Vystoupit z tramvaje kvůli růži... to je tak poetická představa. Asi bych nad tím taky uvažovala, kdybych takovou růži viděla, ale jak se znám, nakonec bych jela dál a pak si to chvíli vyčítala.
OdpovědětVymazatDěkuju, to mě moc potěšilo. Já jsem obyčejně taky spíš takový váhavý typ, a normálně bych taky nevystoupil a pak si to chvíli vyčítal, ale z nějakého důvodu jsem tehdy vystoupil, a ani nepřemýšlel o opaku. Možná se mi konečně podařilo něco na sobě změnit, anebo to byl jen takový měňavý den :)
Vymazat