Record Collector

Nejspíš jsem měl tento článek nazvat "Sběratel Desek", jenomže některé věci prostě zní lépe v angličtině (ehm ehm, kdo se to tu pořád rozčiluje nad przněním češtiny strašnými a nelibými anglicismy? ano, já).  Abych to uvedl na pravou míru, angličtinu mám moc rád, je to krásný jazyk, ale stejně tak mám rád i češtinu, a myslím si, že každý by měl mít rád svůj rodný jazyk, protože je to prostě nepopiratelně část nás. Nelíbí se mi ty výrazy, které se v dnešní době (jsem si vědom toho, že se to dělo v každé době, akorát s jinými jazyky) infiltrují do naší slovní zásoby, výrazy které pochází z angličtiny ale ve výsledku jsou to spíš takové zmutované patvary. Nebudu tu ztrácet čas tím, že bych je vyjmenovával, protože jsem si jistý, že je to zbytečné - všichni určitě ví, o čem mluvím. Jenom jsem chtěl upozornit na fakt, že náš jazyk je naše dědictví, a měli bychom se snažit jej zachovat, jako každý odkaz. Nejsem nejspíš vyloženě vlastenecký typ, mnohokrát mě rozčilují rysy naší kultury a společnosti, a kdybych si mohl vybrat, do které země bych se měl narodit, má volba by nejspíš padla jinam - jenomže tak to nefunguje, vybrat si nemůžeme, a proto mi přijde jen správné snažit se cenit si toho, čím jsme a naučit se mít se rádi a být na sebe občas i trošku hrdí. Ne kvůli ostatním, ale kvůli sobě.
No, tak to jsme si odbyli nejspíš zcela zbytečný úvod a zároveň i odbočku k současné smutné situaci v jaké se nachází náš jazyk, a můžeme se přesunout k původnímu tématu tohoto článku.

Vždycky jsem rád sbíral věci. Když jsem malý, sbíral jsem v podstatě všechno, co jsem našel na zemi. Když jsem byl jen o trošku větší, sbíral jsem karty (znáte to, pokemony a tak) a když jsem pak byl zase starší, tak mě okolí přesvědčilo, že je to trapné, a tak jsem je vyhodil. Když jsem teď zase starší, tak mě to mrzí. Pak jsem sbíral pírka (třeba v Zoo) a kameny (obyčejné i drahé), poté jsem sbíral a vyměňoval ACEO karty (ručně malované malé kartičky) a střepy (věřte nevěřte, střepy jsou fascinující!) a nyní už asi tři roky sbírám hudební alba. A myslím, že už mi to zůstane. Zpětně mi přijde, jako by celá ta léta sbírání vedla právě k této věci. Myslím si, že sbírání je prostě ve mě - sběratelé mezi vámi jistě pochopí. Každé nové album, které mi přibyde do sbírky, mi udělá radost - stejně jako mě úplně stejně potěšil nový kámen, nová karta.
První cédéčko jsem si koupil na zároveň svém prvním koncertu, a bylo to "Shatter Me" od Lindsey Stirling. Od té doby se má sbírka dost rozrostla (teď se zvedám a jdu všechna ta alba spočítat, jen tak, pro informaci). Takže, je jich sedmdesát pět (a jedno na cestě). Musím říct, že možnost používat eBay, která se mi naskytla minulý rok, mi výrazně a pozitivně vylepšila jak život, tak sbírku. Ano ano, eBay je prostě super :)

Dokonce mám na ta alba tuhle krásnou dřevěnou poličku, kterou předtím někdo vyhodil, a já si ji vyčistil a umyl a nyní mi skvěle slouží. I když je pravda, že už jsem ji před nějakou dobou zcela naplnil a přeplnil, takže už by se mi hodil nějaký další úložný prostor. Prozatím mi zbývající alba zdobí knihovnu a nebo tvoří úhledné komínky poblíž CD přehrávače.

Ještě musím říct, že mě strašně baví ta alba neustále přerovnávat a skládat podle barev nebo žánrů a podobně (nejspíš další neškodná úchylka) ostatně to úplně stejně dělám s knihami, takže na tom nejspíš nebude nic divného. Jo, a taky miluju digipaky. A Deluxe edice.
Taky bych rád měl gramofon, vinylové desky se mi vždycky moc líbily a prostě mají nepochybně své kouzlo, jenomže to momentálně opravdu není reálné (nicméně, jednou si ho pořídím). Navíc teď se vyrábí vinylové desky které jsou všelijak barevné a lesklé a průhledné, což taky vypadá skvěle. Stejně jako u mě digitální knihy nemohou soutěžit s těmi papírovými, tak hudba na fyzických nosičích má pro mě mnohem větší hodnotu. Rád si listuji a prohlížím booklety, pročítám si texty písní a dívám se na obaly. A taky vždycky rád podpořím své oblíbené hudebníky tím, že si jejich album koupím.

Zakončím tento článek stylově, stejnojmennou písničkou "Record Collector", od Lissie. Jedna z mých úplně nejoblíbenějších.