Maličkosti

Přijde mi, že čím je život obtížnější, čím víc překážek vám postaví do cesty, tím je důležitější vnímat maličkosti a umět je ocenit a radovat se z nich. Protože ne vždy je nablízku něco velkého, bombastického a úžasného, avšak maličkosti jsou tu pořád. Někdy je nevidíme, někdy je nevnímáme, ale můžeme to změnit, můžeme se naučit umění oceňování maličkostí. Před nedávnem jsem pochopil, jak je v životě důležitá rovnováha. Může to nejspíš znít jako nějaké klišé, nebo laciný citát z časopisu, ale opravdu je to tak. Často věci nebudou tak, jak bychom je chtěli, a ony se málokdy zlepší samy od sebe. Je třeba ty negativní věci vyrovnávat těmi pozitivními, protože jinak nás mohou pohltit a přemoci. Vždycky je dobré začínat s maličkostmi, a platí to i v tomto případě. Pokud si dokážete udělat radost maličkostmi, dokážete to i s velkými věcmi. Pokud dokážete vyřešit maličké problémy, jste na nejlepší cestě jak vyřešit i ty velké. Nejhorší ze všeho je totiž vzdát se - přestat bojovat, nebo se přestat radovat - to je jedno, obojí je stejně důležité.

Poslední půlrok připomínal pouť pouští. Zapadl jsem do tekutého písku a čím dál šel, tím hlouběji mě pohlcoval. Nakonec jsem měl pocit, že už nemám sílu, a že nezbývá než lehnout si do písku a spát. A pak přišla otázka, a až ta mě probudila. Někdo se mě zeptal, co mi ten den udělalo radost, a já nevěděl. Ten den mi nic radost neudělalo. Ani den předtím. Ani předtím. Byla to strašně dlouhá doba, smutná, neradostná. Když jsem si to uvědomil, trochu mě to vyděsilo. Myslím, že to pro mě bylo důležité, to uvědomění. Možná by mě samotného nenapadlo, jak moc je to špatně. Možná by mě bez té otázky nenapadlo, že můžu svoje štěstí trochu ovlivnit (nebo se o to pokusit). Od té doby jsem nad tím musel neustále přemýšlet. Nakonec jsem se rozhodl pokusit se vstát a z toho písku se vyhrabat, i když jsem byl opravdu unavený. Kvůli sobě i ostatním. Vymyslel jsem plán. Jedním z bodů toho plánu bylo právě všímání si maličkostí, věcí, které mě potěší, udělají mi radost, zaženou chmury, alespoň na chvíli. Chtěl jsem si být jistý, že když se mě někdo znovu zeptá, co mi ten den udělalo radost, budu mít odpověď. To byl můj cíl, moje motivace. Tenhle článek je nejspíš víc pro mě než pro vás, ale doufám, že to nevadí. Nemyslím si, že jsem sobecký člověk, a tak si maličkou sobeckou chvilku snad zasloužím. Navíc doufám, že to třeba pomůže někomu, kdo má taky problém být šťastný. Není to návod, ale je to možnost. Sám nevím, jak moc a pokud vůbec to bude fungovat, jediné, co vím, je, že se nyní cítím o moc lépe. Třeba to vůbec není tím, že jsem začal hledat radost v maličkostech, a třeba zrovna ano. 

Nyní bych se s vámi chtěl podělit o několik maličkostí (a i několik větších věcí), které mi v nedávných dnech udělaly radost.

mátový čaj

poslouchání "Pleasure" od Feist pár dní před oficiálním vydáním (já nejsem hacker, fanoušci si album mohli poslechnout s předstihem pokud předtím vyplnili takový formulář)

magnólie

jeden úsměv ve vlaku

jedna pochvala

zatím nepotvrzená zpráva, že Lana (Del Rey) a Marina (and the Diamonds) by měly nazpívat společnou písničku

jedna objednávka přes eBay

mírné zlepšení zdravotního stavu osoby, kterou mám moc rád

tanec v noci na autobusové zastávce

třešňové květy na zemi

hudební večer

na zahradě nečekaně vyrostly vlčí máky, které jsem tam zasadil, a už přestal doufat

překonaný art block

straka letící neskutečně nízko nad zemí

jahodový koláč

západ slunce

zelený čaj v krásném balení

nová alba od Soley a Allison Pierce

jeden e-mail

věta: "Jaro se dělí na dvě fáze, na sněženkovou a šeříkovou. 

výhled z okna vlaku

kočičí vrnění

dva komentáře

suchý šeřík nalezený v ateliéru

příjemný rozhovor

překvapivý objev

sledování filmu "Kumo no muko, yakusoku no basho"

pocit, který ve mě ten film zanechal

květen

pampeliškový med

sedm kreseb mořských pannen

Jsem si jistý, že tohle určitě nejsou všechny maličkosti (a nemaličkosti), že jsem na nějaké zapoměl, ale to vlastně vůbec nevadí. Tento článek mám rozepsaný a nosím ho v hlavě už docela dlouho, a tak jsem rád, že je konečně hotový. K jeho napsání mě mimo jiné inspiroval i jeden článek na jiném blogu, krásném blogu - http://kosatec.blogspot.cz/2017/02/nemale-radosti-iii.html . Přišlo mi správné to tu uvést. Všechny maličkosti pochází a byly posbírány v rozmezí jednoho týdne (zhruba). Možná vám některé z nich budou připadat malicherné nebo směšné, ale snad i o tom to je. Všechny jsou upřímné. Nic jsem nefiltroval. Staly se, a já je zapsal. Pokud vám někdy bude připadat, že všechno štěstí vám ze života vyprchalo, zkuste si třeba vzpomenout na tento článek, rozhlédněte se kolem sebe, a najděte květinu, nebo mrak, nebo úsměv, a bude to lepší.