Květnový fotodeník

Už si začínám pomalu zvykat na zvláštní způsob, jakým své fotodeníky vytvářím: Na začátku měsíce to mám v hlavě, plánuji, připomínám si, že musím pravidelně fotit, a u toho to i zůstane. Nevím jestli je to tím, že se nic neděje, nebo nenarážím na nic zajímavého, nebo to prostě nehledám či nevidím. Pak je najednou půlka měsíce pryč a já začnu hystericky fotit všechno kolem sebe, říkám si, že z toho přece žádný fotodeník nemůžu vytvořit a že to dopadne uboze. Ale ke konci se jaksi zklidním a začnou se objevovat zajímavé věci, které stojí za vyfocení. A já mám najednou hromadu fotek na nový fotočlánek a jsem spokojený.

Květen je jeden z mých nejoblíbenějších měsíců. Všechno kvete. Mám narozeniny (i když to se nemusí počítat jako pozitivní věc). Je teplo, ale ne horko (horko nesnáším, strašně mě vyčerpává a pak ani nic neudělám) jako v létě. Taky vychází spousta nové hudby a knížek a snad i filmů, i když já je spíš objevuji hodně opožděně. Prostě, všechno je fajn.

Hledal jsem měsíc a našel jeho odraz v zrcadle. 

Naše kočka si občas zaleze pod povlečení peřiny a my o ní vůbec nevíme. Dokud si na ni někdo nesedne.

 Rád fotím oči. Když je vidím takhle zblízka, tak se zdá snadné uvěřit tomu, že jsou branou do duše člověka. Nebo nějakou jinou branou. Nebo černou dírou, jež polyká světlo a snad jej zase vyplivuje v nějakém jiném vesmíru.

 Máte rádi vlastnoručně vyrobené dárky? Já ano. Rád je vyrábím a ještě raději dostávám. Máte rádi vyrábění takových dárků na poslední chvíli? Je to trochu stresující. Toto jsem namaloval pro máminu kamarádku, protože na mě byla vždycky hodná a když jsem byl dítě tak mi dávala k narozeninám polodrahokamy a mušle. To byly vždy ty nejkrásnější dárky.

Tento podchod, který vede k Fakultní nemocnici, působí tak trochu jako průchod do pekla. Nebo jiného ošklivého místa. 

trhlina v časoprostoru

ta úplně nejrůžovější sedmikráska na světě (pokud najdete růžovější, dejte mi vědět a já to opravím na druhou nejrůžovější sedmikrásku na světě)

rozbitá obloha a zrcadla města, tam kde si ptáci tříští svá křídla

A další srdce. Když se na to zaměříte, je jich kolem opravdu hodně. 

stíny kaštanů a letokruhy

jak se mi většina grafitti nelíbí, tak zrovna u fakultní nemocnice je jedno opravdu pěkné. Je to takový závěs sešitý z mnoha různých stylů. 

konec toho závěsu tam přitloukají dva kluci :)

Není to tu vidět, ale na stěně ostravského bytu je napsáno: "Já s tím vážně musím něco udělat." Musím. 

list kaštanu půlí silnici v půli

když jsem šel jedno ráno do školy, kaluže byly takto krásně pomramorované. Je to pyl z kaštanů, myslím.

Šel jsem se podívat na obhajoby závěrečných prací. Nechtělo se mi kvůli tomu jezdit do Ostravy, ale taky se mi to nechtělo ignorovat. A pořídil jsem tam tuto fotku, která se mi opravdu líbí. Vypadá, jako by byla pečlivě promyšlená, a přitom jsem to jen tak rychle blikl. Ležel tam origami jeřáb. Potěšilo mě to, protože já sám je všude skládám a nechávám, v restauracích, čajovnách, ve škole, na ulici...

Tohle je jedna z prací, které se mi tam líbily (a zrovna nebyla od našich studentů, cha)

V polovině obhajob jsem utekl, protože 1) už mi to stačilo 2) nebylo mi dobře 3) protože jsem chtěl stihnout sestřiny narozeniny. Snažil jsem se vyhnout zbytku výpravy a tak jsem kamsi odbočil a ztratil se. Ale našel jsem spoustu opravdu krásných grafitti. V tomhle je Ostrava před Olomoucí napřed.

grafitti 2

grafitti 3

grafitti 4

parádní slon, škoda že se loupe

mandala

houby

Zajíci, žij pozitivně. A pak ho chudáka zastřelili. 

To já taky. 

Miluju, když se vlak ráno naplní slunečním světlem.

pivoňka

Tahle to vydalo (a možná stále vypadá) v polovině května na olomouckých tramvajových zastávkách. Někdo všude vylepil srdíčka. Přišlo mi to skvělé. 

Rozrazil rezekvítek pro babičku. Slaví svátek ve stejný den, jako já. A prababička se narodila taky ve stejný den. 

Kotě mě pozoruje z vrcholku skříně. V příštím okamžiku na mě skočí. 

Našel jsem svůj starý krasohled. Hned jsem si musel vyfotit několik fotek, ale nechtěl jsem to tu zahltit, tak přidávám jen jednu. 

Bublinky ve váze. Vypadají jaksi kouzelně.

jeden okvětní lístek v jezírku

připadá mi, že se v každém pupenu ukrývá celý nový vesmír

pohled na svět skrz žebroví listu

vlastně ani nevím, co jsem tím chtěl říct

stínohra

najdi myš a uvidíš

(tu je)

večerní světlo v kaštanech

cosi jako úsměv a pitomý vlasy, ale to je fuk

opravdu krásný deštník, že?

trhlina v časoprostoru 2

Tak tady mi je naposledy devatenáct...

Na cestě do Hornbachu vídávám toto zvláštní zátiší, dívám se na něj z výšky. Pokud jde o to, proč jsem tam šel, tak jsem si tam chtěl koupit sukulent, ale nebyl tam ten, co jsem hledal, tak jsem odešel s prázdnou.

v tobu zrovna začínaly kvést šípkové růže

 

barva se mi zkroutila do takové poetické spirálky

Před pár dny jsem se vydal sbírat okvětní plátky růží a pak z nich vyráběl sirup.Nejsem si jistý, jestli jsem si někdy všiml, jak moc ty plátky připomínají tvar srdce.

rozbité věci, zlomené duše

-

doma bylo velké slepování rozbité keramiky, protože se konečně koupilo lepidlo. Je to dobrý pocit, vracet život rozbitým věcem. 

Fólie pohozená kdysi dávno v lese. Vypadala skoro jako led. 

nejsem si jistý, co je to za rostliny, neznám jejich jméno

Vydal jsem se na další výpravu do Černovírského lesa, myslel si jak to bude příjemné, a dost jsem se zklamal. Zaprvé bylo hrozné horko (a já si vzal svou nejteplejší mikinu) a zadruhé je celý les zamořený komáry (na tom není nic tak moc divného, všude jsou tam mokřady a jezírka) ale co je horší, i housenkami zavíječe zimostrázového. Ty housenky vytváří ty smotky, které jsou vidět na fotce, a na mnoha místech ožraly všechno listí ze stromů - těžko říct, jestli takto oslabené stromy vůbec mohou přežít. Zavíječ zimostrázový je můra pocházející z Asie, nikdy předtím se u nás neobjevila (pokud vím) a nyní napadá zimostrázy (a jak jsem zjistil, chutnají jim i další věci) v zahradách po celé republice, někde je stav až kalamitní. Zavíječ zimostrázový narozdíl od jiných můr a škůdců přezimuje a žije tři roky. Docela mě to znepokojuje, protože to na mě působí jako opravdu závažná nerovnováha v přírodě. 

Nevíte někdo, co je to za broučka? Vypadá trochu jako chřestovníček liliový, ale ten to není. 

Velké přesazování orchidejí. Některé už byly veliké tak jsem je rozdělil na víc a nakonec jich bylo opravdu HODNĚ. Vůbec nevím, co si s nimi počnu, ani se mi nevlezou na okno.

Tady svůj květnový fotodeník zakončím. Snad vás něco alespoň malinko zaujalo. :)