Šálek čaje

Šálek Čaje

Znal jsem jednoho chlapce

rád se schovával za šálkem s čajem.

Byl by vyhrál každou hru na schovávanou

byl by se skryl tak dobře, až by nebyl

Díval se do čaje, černého, červeného

tak dlouho a upřeně

až přepadl a zmizel v porcelánu

v čajovém oceánu.

 Občas překvapím sám sebe. Naposledy jsem se takto překvapil, když jsem našel svůj sešit se školními zápisky z minulého roku a objevil tam spoustu básniček, které se mi opravdu líbily. Tohle jsem opravdu napsal já? Napsal. Ve vlaku a v prázdném ateliéru a na chodbách a když jsem se zrovna nedákázal soustředit na dějiny a raiorantní (existuje to slovo vůbec? google jej očividně nezná) gotiku. Hned jsem sem chtěl nějakou z těch basní nahrát, ale dlouho na to nebyla vhodná doba. A dneska asi je. Probudil jsem se brzo ráno a myslel si, že pojedu do města na trh, ale silně pršelo. Rychlovarná konvice se nám již asi po páté rozbila, a jde ji zapnout jenom tak, že pod ovládací knoflík zastrčíte párátko. Tak jsem si chvíli četl "Myší Hlídku" a pak jsem si musel skočit pro mikinu, protože déšť jakoby odevšad vysál teplo. Pak jsem se schoulil na pohovce a usnul. Přišlo za mnou kotě a lehlo si ke mě, tiše vrnělo. Měl bych se učit na zkoušku z dějin umění, ale neměl jsem na to sílu. Snad se k tomu dostanu později. Uvařil jsem si čaj a pozoroval, jak kapky vody padají z listů psího vína. Všechno působilo velice smutně, a taky velice klidně. A já si řekl, že je pravý čas přidat sem tuto báseň.

Myslím, že je vlastně inspirovaná jednou písní od Aurory, "Little Boy in the Grass", která mi vždycky přišla hrozně zvláštní, a nejspíš ve mě vyvolala chuť napsat taky něco o malém chlapečkovi, který se někde ztratí. Ten její se ztratil v trávě, ten můj v čajovém šálku. Ale to je jediná spojitost, malý ztracený chlapeček. A ta báseň vznikla sama, nevytvořil jsem ji jen jako nějakou kopii, je prostě tu, opravdová a skutečná. Tu spojitost jsem si uvědomil spíš až zpětně.

Máte rádi čaj? Mě občas přijde, že celý můj svět se točí kolem čaje. Mám někdy pocit, že je to jediná věc, kterou piju (ještě to prokládám domácím bezovým sirupem, pravda). Zelené čaje, černé čaje, ovocné čaje, veliké čajové sady, ve kterých je snad patnáct rozdílných chutí a druhů, domácí čaje z usušených bylinek, jasmínové čaje, vietnamské čaje, anglické čaje... Mám rád i to slovo, čaj. Tak zvláštně zní. Jakoby i to slovo mělo svou chuť.

Kvůli tomu všemu, o čem jsem se zmínil výše, mi připadá, že napsání básně o čaji bylo vskutku nevyhnutelné.