Červnový fotodeník

Dlouhou dobu jsem si myslel, že červnový fotodeník vůbec nebude. Ale popravdě, nerad bych takhle vynechal měsíc, a pár fotek se prostě najde vždycky. Jen možná nebude tak kvalitní, jako ostatní měsíce, za to se omlouvám. Ale to asi zjistím, až se prohrabu složkami a zjistím, co jsem vlastně vyfotil. Tak vyčkejte a uvidíte taky.

Tohle je úplně první červnová fotka. Dokonce i vím, kdy byla pořízená, a mám tedy povědomí o jejím časoprostorovém zařazení, což se upřímně moc často nestává. 4. června se konal charitativní koncert One Love Manchester a ČT Art jej živě přenášela, tak jsem si řekl, že se budu dívat. Vlastně tam ani nevystupoval nikdo, koho bych měl rád, kromě Coldplay (kteří byli mimochodem skvělí, Chris Martin dal do svého vystoupení úplně vše). V průběhu se ale stalo něco, co mě velice mile překvapilo, když se na pódiu objevila Imogen Heap, sedla k pianu a zazpívala krásnou baladu "Hide and Seek". Musíte pochopit, že Imogen Heap se pohybuje v hudebním světě úplně někde jinde než hvězdy, které na koncertě vystupovaly, a působila proto jako zjevení. Navíc bylo její vystoupení decentní a opravdové, narozdíl od mnoha jiných umělců, jejichž vystoupení byla často infantilní a kýčovitá. O to víc mě později zarmoutily/rozhořčily komentáře pod záznamem z koncertu, kde se kupilo mnoho nenávistvých hlasů od lidí, kteří říkali, že zpívala falešně a "že jim z jejího hrozného ječení krvácely uši". Omlouvám se, že se rozepisuji, ale tohle bylo něco, co se mě opravdu dotklo. Na jejím vystoupení jsem nic falešného nezaznamenal a taky byla její píseň mnohem obtížnější na vyzpívání i text, navíc ještě hrála na hudební nástroj. Pro mě osobně to byl vrchol koncertu, spolu s vystoupením Coldplay. 

(můžete posoudit sami) tady

 

Někdy na začátku června probíhaly ve škole klazury (myslím, že to bylo osmého června) a já jsem z toho měl hlavu úplně rozházenou. Den předtím se konala instalace, což byl jeden z nejvíce stresujících zážitků, které jsem podstoupil. Byl jsem tam celý den, a obrazy jsem musel převěšovat asi desetkrát, sádroval díry po někom, koho vůbec neznám a to celé v horku a bez kousku jídla. Nakonec to dopadlo celkem dobře, vlastně jsem dostal nejlepší známku, ale nebyl jsem vůbec spokojený a přišlo mi to nespravedlivé. 

(na fotce jsou moje obrazy, na kterých toho asi nejde moc vidět, vlastně jsem to vyfotil hlavně kvůli té židli, protože ta je na tom to nejlepší)

Další ze série fotek, které se vyfotily omylem. Netuším co to je, ani jak se to vzalo v mém mobilu. Ale líbí se mi to. Takhle rudý vzteky jsem nejspíš byl, když jsem musel podesáté sundávat obrazy a měnit rozmístění, protože: "Takhle to přece být nemůže!"

Tento těžko identifikovatelný objekt je skříň v ateliéru, a bylo tam cosi napsané zlatou barvou. Už ani nevím, o co šlo, spíš se mi líbilo, jak se to třpytí. Asi se ze mě pomalu ale jistě stává straka.

Tohle je jedna z mála věcí, které se mi na klauzurách opravdu líbily. Je to práce jedné starší studentky z našeho ateliéru, křídové kresby na barevných látkách. Přišlo mi to úplně magické a nelíbilo se mi, že dostala jenom béčko. Bylo to velmi upřímné. Rozhodně upřímnější, než moje věci. 

ještě detail z dalšího jejího obrazu

 Jasmín, který jsem uškubl, když jsem utíkal pryč z klauzur. Vždycky z té školy tak utíkám, až přemýšlím, jestli to třeba někdo nevidí, a co si o tom asi říkají. Jasmín jsem si vylisoval a pak ho daroval své sestře. 

Sousedi mají takový ten sud na dešťovou vodu a jednou v něm plaval tento suprový plameňák. Neobyčejně mi to zlepšilo den. 

Vím, že jsem sem už dával několik fotek těchto srdcí, co je někdo vylepil na zastávkách v Olomouci, ale asi se toho nikdy nenabažím. Navíc tam vydržely mnohem déle, než bych čekal. 

Doma nám vykvetl amarylis a byl zdrojem krásy a krásných fotografií po celý týden. 

Další fotka stejného objektu (amarylisu) akorát v jiný den a dobu. V poledne vrhal tento krásný surrealní stín.

Narozeniny jsem měl sice poslední květnový den, ale dárek mi přišel až v polovině června. Ale stálo to za to. Objednal jsem si z eBay strašně moc hudby, a ta hromádka, co mi pošťačka donesla, to jsem si prostě musel vyfotit. 

Fotka z vlaku. Mám k tomu i verš. Ehm. 

kakost je rudý jako krev

krutě dusí koleje

(ja vím, nerýmuje se to)

Tohle je vyšívaný obraz, který moje sestra jednou dostala od máminé kamarádky (taková ta teta, co vlasně není teta, znáte to), ale nikdy si ho nepověsila. Tak jsem ho pověsil já. A poslední dobou na něho v jistou denní dobu takhle krásně dopadá slunce. Musel jsem to vyfotit. Vypadá to, jako by tam byly obrazy dva. 

Tohle asi nejde moc dobře vidět, ale naše koupelna byla ráno zalitá zvláštním červeným světlem. Můj mobil dost mění barvy, takže to není patrné. No a to červené světlo máme proto, že naproti nám přes ulici natřeli dům na červeno. Vedle je žlutozelený dům, modrý dům, tmavozelený, oranžový a teď tam staví další, a ten je zatím tmavě šedý, ale to je snad jen izolace a předpokládám, že ho omítnou třeba fialově. 

Ráno máme v pokoji takhle krásné světlo. Toho dne jsem měl jít k zubaři a slíbil jsem své zubařce, že jí něco donesu nějaký obrázek, tak jsem tu ráno zběsile maloval. Je to taková veselá historka.

A tady je už hotový obrázek pro paní zubařku. Mimochodem, stále chodím ke své dětské zubařce, nějak se nezdá, že by se mě chtěla zbavit, a mě se upřímně taky moc nechce. 

nakreslil jsem taky jeden sestřičce z ordinace, to víte, aby jí to nebylo líto. 

Tahle fotka je ze dne, kdy jsem byl vyslán na misi do Hornbachu, abych tam koupil růžové floxy. Pak jsem je vezl autobusem (a tohle je fotka z autobusu, floxy mi sedí na kolenou a koukají z okna). Musím říct, že když takhle něco vezu, připadám si zajímavě. Lidi se na vás tak nějak víc dívají (což nemusí být dobře). Stejně jsem si připadal, když jsem jednou nesl v náručí dýni. A potom když jsem vezl obraz, ale to jsem dostal pokutu. Asi jsem byl zajímavý až moc. 

to jsou zas ty floxy 

To je naše drahá kočka Safira, spala takhle na mém batohu a vypadala úplně skvěle. Po několika dnech jsem jí ho musel vzít, protože ho pokrývaly centimetry chlupů. 

jenom taková malá uschlá věvička,co se mi hrozně líbila (a co vypadala jako hůl sv. Mikuláše)

Když jsem odcházel z brigády v prodejně výtvarných potřeb, tak na mě vyskočila taková paní a já si od ní za dobrovolnou cenu koupil tyhle veganské koláčky, a z nějakého důvodu mi to moc zlepšilo den, protože jsem byl hrozně vystresovaný a ta paní byla strašně super. 

Upozorňuji, že toto zátiší se vytvořilo samo! Vůbec jsem mu nepomáhal.

Nejsem moc příznivcem fotek, kde je vidět mobil/foťák, a pokud to jde, snažím se, aby vidět nebyl, ale tady to opravdu nešlo a byla tam tak skvělá hra světla a stínů... A všimněte si toho červeného pruhu dole, což vůbec nevím co je. 

Tahle fotka se mi líbí. A taky dokazuje, jaký jsem idiot, protože jsem do té básničky napsal chybu (ale nehledejte ji, jo?) 

cut off your hair

cut off your dreams

everything is better

than how it seems

Ten den pršelo. Byla to krása. Na pozadí červený dům, rudý jako krev. 

V našich domovních dveřím máme takovéto malinké prosklené okénko. Mám ho rád i přesto, že je jedno sklo prasklé a proto je nám v zimě zima. Nebo možná právě proto. (A teď tam visí jmelí)

vějíř ze světla

Květy, které jsem si připravoval na lisování. To mi připomíná, že je musím zkontrolovat. Snad nezplesnivěly. Chci je nalepit do jednoho deníku.

Tohle je miska, kterou mám za deset (nebo pět?)

korun z charity. Je prasklá, ale zvenčí vypadá jako leknín, což z tohoto pohledu není vidět. 

znovu kočička na skateboardu!!

toto je prosím kapesník. 

A toto je opět naše kočka. Přijde mi, že se tu tváří nějak vyděšeně. Netuším proč. 

 

Tohle byl super den (dnes používám nějak moc slovo super, to jsou ty vzácné dny bez depresí). Dal jsem si ledový čaj, hezky jsem si popovídal, viděl jsem duhu a pískově žluté mraky, a pak pršelo a já jsem na zastávce tančil na "Obsessions" od Mariny and the Diamonds, a našel jsem v tom texu něco, co jsem dřív neviděl. To je v podstatě definice dobrého dne.

 

 tuhle fotku mám rád. "Skrz modré zábradlí tančily ve větru bílé květiny."

 

Občas mi nějaké výjevy, které vidím, připomínají obrazy. Třeba tento. Loď na suchu. No není to kouzelné? 

Nakonec musím říct, že jsem překvapený. Kupodivu se mi tento fotodeník líbí. Kupodivu je v něm několik zajímavých fotek a příběhů. Ještě že jsem se nakonec rozhodl jej napsat. 

Snad se vám bude líbit!