Rok 2017 dnes končí. Připadá mi to hrozně zvláštní, jako by se za něj udála veliká část mého života. Ale myslím, že tak mi asi připadá každý rok. Je to nejspíš přirozené.
Byl to těžký rok, asi nejtěžší v mém životě, protože se stalo moc špatných věcí. Ale byl to i dobrý rok, protože se stalo i několik dobrých věcí a něco velikého a těžkého se zlomilo. Tento článek plánuji jako takové ohlédnutí za tímto rokem - snad nebude nostalgické, protože to nechci. A snad nebude příliš temné, protože to také nechci.
Asi nejvýraznější věc, co tento rok poznamenala, byla moje babička, která je od jara nepřetržitě v nemocnici. Byla to pro mě velká zkouška se s touto změnou v mém životě vyrovnat. Vím, že pro hodně z vás se to možná nebude zdát jako nic tak výrazného, protože jste se s podobnými věcmi už potýkali, ale pro mě to je něco nového. Návštěvy v nemocnici jsou nepříjemné, jelikož jsou zároveň podněcovány podvědomým strachem, že se něco pokazí. Ani po roce vlastně moc nevím, jak se s tím vyrovnat, protože se tím všechno převrátilo naruby - ani ne tak pro mě, spíš pro ostatní - vnímám, jak jsou spolu lidské životy propojené jako spojené nádoby nebo klubíčka příze - otřesy se přesouvají celým systémem. Je to až neskutečné, jak jedna událost může vyvolat spoustu dalších malých i větších změn. Není to něco, co by se dalo ignorovat, a taky se na to dost dobře nedá prostě zvyknout. Asi je třeba se s tím naučit žít.
Stalo se i několik dalších smutných věcí, ale zatímco píšu tento článek, uvědomil jsem si, že je sem vlastně nechci psát. Já je znám a není tu žádný důvod, proč jimi zatěžovat někoho dalšího. Místo toho se budu snažit zaměřit na ty veselejší a taky abstraktnější věci. Pokud se stalo něco pozitivního, určitě bych neměl vynechat hudbu, protože hudba je jedním z nejdůležitějších hybatelů mého života. Vyšlo mnoho skvělých alb z kterých jsem byl nadšený, od umělců, které mám moc rád. U některých jsem si ani do té doby nebyl jistý, zda ještě vůbec někdy něco vydají. O má nejoblíbenější alba letošího roku se postarala Amy Macdonald, Lana Del Rey, Lights, Aura (to album sice není až tak dobré, ale po šestileté pauze mu ty nedostatky prostě odpustím), Nelly Furtado, Dillon. Lissie vydá nové album na začátku roku 2018 a Florence + the Machine by měli taky, takže už teď je jasné, že to nebude úplně špatný rok. Taky jsem poněkud opožděně objevil a propadl kouzlu St. Vincent, za což jsem rovněž moc rád. Dokud každý rok objevuji něco nového a hezkého, všechno se zdá v pořádku.
Některé věci se nezměnily - ve škole se cítím pořád stejně ztracený jako první rok. Ostravu jsem si stále neoblíbil, naopak mi přijde, že se můj odpor k ní mírně navýšil. Ale musím říct, že to není mou vinou ani mým rozhodnutím - prostě mám pocit, že mě to město nesnáší, a to je pak těžké mít takové místo rád. Tak třeba, v Bille už mě tam dvakrát naúčtovali výrazně víc, než jsem měl platit. No a na bytě je to strašné, mnohem horší, než minulý rok. Ale... Příští rok si tam pořídím květiny a pak si je asi přenesu na kolej, pokud se mi tam podaří domluvit přestup. A všechno bude třeba lepší. Věřím v to, opravdu. To je vlastně věc, za kterou jsem z tohoto roku nejvíce vděčný - za víru. Už znovu dokážu věřit v to, že se věci zlepší. A to, ač se to možná nezdá, je velká změna a velice důležitá věc.
Na svoje dvacáté narozeniny už si skoro ani nedokážu vzpomenout. Vím jen, že mi bylo smutno. Je mi trochu smutno i teď, když má svět být zase o rok starší, ale asi je to hloupé a bezdůvodné. Ztratili jsme jedno kotě a pořídili si další, přes můj tichý nesouhlas. Sestra ho pojmenovala Cassandra a je strašlivě zuřivé, rozbilo už dvě vánoční ozdoby po prababičce a všichni jsme od něj poškrábaní a pokousaní. Vůbec nikoho neposlouchá, ale večer, když je unavené, je milé.
V jednu chvíli odvezli tátu do nemocnice. Ale už je zpátky a nejspíš v pořádku. Vyděsilo mě to a všechno znejistilo. Ale možná je to v něčem i dobrá zkušenost. Možná jsem ostražitější a všechno se zdá méně samozřejmé. Vytvořil jsem za tento rok tři ručně vyrobené, svázané, nakreslené a napsané knížečky, jejich výroba a dokončení mě těšilo víc, než cokoli jiného. Možná jsem našel něco, čemu se chci dlouhodobě věnovat, protože věřím, že to má smysl. Vyprávění příběhů je podle mě velice důležitá věc. Příběhy mohou změnit svět.
Viděl jsem několik skvělých filmů, jako třeba "Až na Severní Pól", "Zimní Příběh" a mnoho dalších, na které si momentálně nevzpomenu. Taky jsem hrál několik skvělých her, třeba "Life is Strange: Before The Storm" a "Gorogoa". Přečetl jsem "Pěnu Dní" a "Myši Natálie Mooshabrové". Za to všechno jsem rád. Přestal jsem však skoro úplně psát, což mě mrzí, za posledního půl roku jsem opravdu napsal jen několik málo stránek a i minimum básniček. Myslím, že si dám předsevzetí a vrátím se k denním psacím limitům.
Ztratil jsem kontakt s několika přáteli a našel jiné, za které jsem obvzlášť rád. Na konci roku se všechno začalo zlepšovat (i přes drobná zaškobrtnutí) a já doufám, že to tak bude pokračovat. Dokázal jsem něco, co pro mě bylo vždy velice těžké, přijmout od někoho pomoc, a taky jsem pomoc nabídl - za obojí jsem nesmírně rád. Objevil jsem anime "Natsumeho Kniha Přátel" a "Mushi-shi", obojí se staly mými úplně nejoblíbenějšími seriály, které mě úspěšně dokáží uklidnit a ukonejšit, když se necítím dobře. Taky jsem se díval na skvělé "Over The Garden Wall", což je jeden z nejkouzelnějších seriálů na světě. A tento rok jsem taky mimo jiné vytvořil tento blog a začal na něj psát. I to je jistě dobrá věc.
Vánoce byly přes všechna má očekávaní a obavy docela příjemné, i když úplně jiné, poprvé jsme se neviděli s celou rodinou a slavili svátky poměrně kouskovatě. Příchod Nového roku nejspíš nijak zvlášť slavit nebudu, přesto doufám, že přinese mnoho krásných zážitků a klidu nejen mě, ale i vám(nám) všem. Pokud budete doma jako já, můžete třeba vyzkoušet tohle malé kouzlo, kdy na kousky papíru napíšete události nebo věci z minulého roku, které chcete zapomenout nebo se jich zbavit, a pak je spálíte. Asi to ani není opravdové kouzlo, ale to nevadí. Ostatně, věci nabírají na důležitosti, pokud jim ji přisuzujeme, o nic jiného nejde. Takže myslím, že pokud tomuto kouzlu uvěříme, může skutečně něco změnit. Pokud máte něco, co vás trápí, co vás táhne ke dnu, pokuste se od toho odstřihnout - dlouhou dobu jsem jen odevzdaně přijímal, co mi život házel do náruče, ale teď mám pocit, že mám sílu to alespoň částečně ovlivnit. Pokud se mi nelíbí, co mi život dává, můžu to odmítnout a odhodit (neplatí to o všem, samozřejmě). Často je to obtížné a mě dlouhou dobu ani nenapadlo, že bych se tomu mohl vzepřít. Ale jde to. Takže pokud jste v podobné situaci, začnětě třeba tímhle kouzlem.
A mě už nezbývá nic jiného, než popřát vám Šťastný Nový Rok.
