Sen 16. 4. 2017

Toho dne se mi zdálo velké množství snů, které se do sebe více či méně chaoticky míchaly, promítaly a prorůstaly. Vznikla z toho zajímavá zmutovaná snová bytost. Protože ty sny byly zajímavé, a já bych je nerad zapomněl, tak jsem se rozhodl si je zapsat, dokud si na ně trochu vzpomínám. Nejsem ten typ člověka, který je schopný se hned po skončení snu vykutálet z postele, popadnout tužku a vše si podrobně zapsat - já prostě hned zase usnu a ani si to neuvědomím. Neřekl bych o sobě, že jsem líný člověk, to rozhodně ne, i když jsem dřív toho byl schopný udělat mnohem víc, řekl bych, že jsem unavený člověk. No, abych se vrátil k tématu, prostě si nedokážu přesvědčivě psát snář, některé sny mám zapsané, u jiných se třeba bláhově spoléhám na to, že je nezapomenu. Je zajímavé, jak ty zajímavé, bláznivé a barevné sny mohou velice snadno a rychle vyblednout a někam sklouznout, v pouhém mžiku oka, a pak jsou ještě chvíli tak trochu na okraji vašeho vědomí, zdají se dostupné, ale vy už si na ně stejně nikdy nevzpomenete a ony zmizí v nenávratnu. Je na tom cosi tragického. Kdosi říkal, že sny jsou vlastně vzpomínky z předchozích životů a existencí. Jakkoli nemožně to i pro mě zní, je to hezká myšlenka. Líbí se mi.

Ten blok snů by se dal rozporcovat na tři jednotlivé úseky, příběhy, i když jak říkám, většinou se místy jemně prolínaly. První příběh se odehrával v prostředí školy, nedokážu určit, jestli střední, nebo vysoké, protože tyto dvě se mi ve snech vždycky míchají dohromady, vlastně i s prvky ze základní školy. Můj mozek v tom asi nevidí rozdíl, škola jako škola. A částečně má pravdu. Všechna tato časová období jsou si až znepokojivě podobná (a v něčem zase diametrálně odlišná, já vím).
     Ani nevím, jestli jsem v tom snu vystupoval jako postava, nebo jsem to jen nezúčastněně sledoval, každopádně v první části snu se postupně představovaly všechny jednotlivé charaktery a studenti (měli tu klasické zastoupení, sportovce, snílky, outsidery, snaživce, vyvrhele, šaška, oblíbené děti, královnu krásy a její o trochu méně krásnější poskoky). Na některé z těchto postav jsem si matně vzpomínal a měl jsem tušení, že se snad už mihly v některém z mých předchozích snů. Vlastně celý tento sen působil jen jako část příběhu, poslední kapitola.
     Škola si nějakou dobu žila svým životem a obvyklými dramaty, šikanou a hádkami a láskami, dokud se vše nezměnilo, když byl jeden ze studentů napaden (tvrdil, že byl napaden nějakou postavou z filmu, a když před ní utíkal, tak vypadl z okna, takže mu to nikdo nevěřil a považovali to za pokus o sebevraždu) a skončil v nemocnici. Někdy v druhé polovině snu se všechna pozornost přesunula na jednu dívku (jednu z těch dvou pomocnic školní královny krásy) a zbytek snu a děje byl servírován z jejího úhlu pohledu. Ukázalo se, že není zcela tak vyrovnaná a sebevědomá, jak by si nejspíš přála, a jak se ráda jevila ostatním, uvnitř byla docela zranitelná a obyčejná. Měla problémy s alkoholem, kterým si nejspíš léčila deprese a nízké sebevědomí. Když jednou popíjela u sebe doma, zdálo se jí, že v odrazu sklenky zahlédla nějakou siluetu za oknem. Sklenka jí praskla v rukou a pořezala ji. Od té doby byla paranoidní.
      Děj se poté náhle přesunul do domu mé babičky, který mi vždy přišel poněkud děsivý a moje mnohé noční můry jsou do něj často situovány. Byla noc, a dívku probudil nějaký hluk, tak vylezla z postele a šla se porozhlédnout po tmavých chodbách. Ze stínů se vyloupla tmavá silueta, byl to někdo převlečený za postavu z filmu nebo ze hry (už si bohužel nepamatuji, o koho šlo, možná jsem to ani nepoznal, ale byla to každopádně ženská postava) a v ruce měla nůž. Dívka začala pomalu couvat pryč, nebyla si jistá, jestli je to skutečnost nebo sen, a vrah se pomalu blížil k ní. Dívka se dala na útěk, a když už nebylo kam, tak přelezla zábradlí na balkóně a spustila se dolů (přišlo mi to jako strašná výška, ale ona to zvládla docela dobře). Pak ji vrah nějakou dobu pronásledoval, znovu se nějak dostali do domu, do ložnice, kde jí položil nůž ke krku (ona mu strhla masku a ukázalo se, že je to nějaký kluk ze školy, víc nevím), ale v tu chvíli se za okny objevila policie a střelila ho. Oba dva se převalili a zůstali ležet za postelí, on ji pohladil po vlasech a řekl něco jako "Miluji tě", a tak to skončilo.

(tenhle sen mi dost silně připomíná anime "Perfect Blue", které jsem nedávno sledoval, a nemyslím si, že je to náhoda)

Druhý sen byl z oblasti sci-fi. Sci-fi snů se mi zdává méně než jiných, ale přesto je jich víc, než by podle mě mělo být, protože sci-fi nemám (většinou) rád. Byl o zlé mimozemšťance, která měla jistý cíl, který mi zůstal utajen (vyhladit lidi, oládnout lidi, zničit Zemi, nebo unést nějaké vyvolené dítě? já fakt nevím). Nevím, co to měla za plán, ale vím, že byl jistě ďábelský. V přestrojení se vydala na Zem, kde to chtěla nejdřív pořádně "okouknout" a prozkoumat, poznat zdejší zvyky a případně z někoho vytáhnout informace. Účelně se spřátelila s jedným malým chlapcem, hrála si s ním a poznávala díky němu svět. Mimozemšťanka žila uvnitř vesmírné lodi, která byla zároveň jakýmsi strojem času. Uvnitř žilo jisté počítačové rozhraní, které mimozemšťance plnilo každý rozmar a otročilo jí tam (rozhranní žilo v takovém velkém rotujícím kruhu ve středu lodi). Chlapec si jednou chtěl s mimozemšťankou hrát, tak ji sledoval až na loď, a když ho tam našla, chtěla ho zabít. Skoro ho chytila, jenomže on se schoval do toho rotujícího kruhu, podařilo se mu vypnout rozhraní (náhodou?) a pak se vydával za to rozhraní a poradil mimozemšťance, aby se vrátila v čase, aby toho chlapce chytila, a pak jsem se probudil, protože byla do pokoje vpuštěna kočka a začala mi škrábat plátno...

Pak jsem znovu usnul a zdálo se mi, že jsme šli s rodiči do nějaké restaurace, v které byli naposledy snad před dvaceti lety. Vypadalo to tam dost děsivě, taková obrovská hala s linoleem a asi tisícem prázdných stolů, jen u jednoho sedělo několik gangsterů. Opravdu netuším, co tento sen znamenal, každopádně se mi o chození do restaurací zdá mnohem častěji, než tam doopravdy chodím.

To je asi vše. Pokud se vám v poslední době zdál nějaký zajímavý sen, neváhejte se o něj podělit! :)

Sen 23.1. 2017

Dnes ráno se mi zdál sen (na tom by nebylo nic zvláštního, sny se mi zdají pořád a většinou si je pamatuji). Tento konkrétní sen se mi zdál už poněkolikáté, vždycky se stejnou strukturou a dějem, ale přesto s drobnými obměnami. Nevím, jak moc je to obvyklé nebo ne, ale byl bych rád, kdybyste mi v komentářích napsali, jestli se vám taky zdá stejný sen vícekrát, mě se to totiž děje docela často. Taky je tu však možnost, že se mi ty sny zdály jen jednou, ale můj mozek je z nich tak zmatený, že je přesvědčený o opaku. Možná je to znásobení jen další součástí snu. Nedokážu si to nijak vysvětlit, sny jsou strašně zvláštní a připadá mi, že ačkoli se je snažíme nějak racionálně a logicky uchopit, úplně se to nedaří. U tohoto konkrétního jsem měl velice tísnivý a nepříjemný pocit, že to všechno zažívám znovu a znovu a že jsem lapený v jakési bezvýchodné smyčce, ze které není úniku a která vždycky skončí smrtí. No, abych se tu taky jen netočil v kruzích, přejdu k ději snu.

Byl jsem nějaký princ nebo bojovník (měl jsem černé vlasy a kožešinový plášt',takže jsem vypadal jako John Sníh), který byl vyslán do nehostinné ledové země, kterou tvořily jen sněhové pláně a hluboké lesy. (proč mě tam vyslali si nepamatuji, ale domnívám se, že to byla součást nějakého úkolu... Nebo jsem se měl zúčastnit bitvy?) Každopádně jsem byl na cestě přepaden a můj bílý kůn byl těžce zraněn, přesto se nám podařilo uniknout. Nějak jsem dokázal nadálku komunikovat se svým rodným královstvím, ale nyní jsem zjistil, že mě velice rychle odhodili jako nepotřebnou hračku. Když jsem jim řekl, že můj kůň je zraněný, a že potřebuji pomoc, lítostivě mi sdělili, že je se mnou konec. Vysvětlili mi, že můj kůň přitáhne mrchožrouty a ty mě i jeho zabijí. Ptal jsem se, co mám dělat, ale oni tvrdili, že nemám šanci na záchranu - v ledové zemi se nebylo kde ukrýt. Na sněhových pláních jsme byli na míle vidět a byli jsme snadnou kořistí pro mrchožrouty, zatímco v hustých lesích prý žili kanibalové. Nakonec jsem se rozhodl riskovat cestu lesem, i když jediný možný vchod lemovaly ohryzané kosti. Průchod mě dovedl i s koněm do otevřeného prostoru lemovaném stromy. Přímo před námi s rozkládal tábor kanibalů. Vrhli se na mě, načež můj kůň zmizel. Z protějšího vršku na mě zavolal jakýsi člověk, který měl na místě hlavy jen lebku, abych utíkal za ním. Nejspíš se to zdálo jako nejlepší možnost, proto jsem ho poslechl. Jakmile jsem se ocitl na vrcholku kopce, kanibalové vzdali pronásledování. Jak jsem zjistil, pahorek obývali dva muži, ten s lebkou místo hlavy a šedivý stařec. Vysvětlili mi, že se sem dostali kdysi dávno a od té doby se tu ukrávají. Víc než kanibalů se však báli něčeho na protějším paharoku. Plál tam oheň stejně jako na tom našem, a kolem leželo v kruhu dvanáct obrovských vlků a pozorovalo nás. Muži mi vysvětlili, že jsou před těmi démony v bezpečí, dokud je vidí, dokud je mají na očích. Proto se oba střídali a vždy jeden vlky pozoroval - dokud je viděl, nemohli se přiblížit k jejich pahorku a zabít je. Povídali jsme si s mužem s lebkou místo hlavy a najednou si uvědomili, že stařec zmizel, utekl a zradil nás, vysvobodil se z toho vězení a vyměnil si místo se mnou, což znamenalo, že nikdo už vlky nepozoruje. Téměř okamžitě z temnoty jeden vyskočil a rozsápal muže, já se prohnal mezi stromy a utíkal jaknejrychleji mohl. Za sebou jsem slyšel vlky. Kolem mě se míhaly stromy a pole, všechno letělo neuvěřitelně rychle. Přede mnou se otevřela černá propast a já skočil. Podařilo se mi s námahou zachytit okraje na druhé straně a pak jsem utíkal dál, protože i vlci se dostali přes, běžel jsem jakýmsi podivným spletitým bludištěm, a pak sen postupně vybledl a ztratil se. 

Opravdu jeden z nejpodivnějších a nejzvláštnějších snů. Po celou dobu jsem měl pocit, že je mi to vše podivně povědomé, známé, a podvědomě jsem věděl, že už se stalo předtím, a že jsem jednou byl sežrán vlky hned na pahorku a proto jsem nyní vyrazil dřív, a taky že jsem podruhé spadl do propasti a zemřel. 

Jsem rád, že jsem si to sepsal, takže to nezapomenu, a možná z toho vytvořím jednou nějaký příběh, protože zpětně se mi ten děj líbí (v reálu to nebylo vůbec příjemné, protože já ve snech netuším, že spím, narozdíl od některých lidí, kteří si to uvědomují). Taky bych rád udělal nějaké skicy nebo ilustrace. Jaký je nejdivější sen, který se vám kdy zdál?