Podzimní playlist

Právě teď tento blog neprochází svým nejlepším obdobím - články vycházejí se zpožděním, je jich poskrovnu a taky nedosahují nějaké zázračné kvality. Mrzí mě to, ale momentálně není v mých silách s tím něco udělat, protože i můj život neprochází tím nejlepším obdobím (a jak víme, "Life imitates art" a naopak). Tak jen doufám, že se to třeba brzy změní a do té doby budete trpěliví a budete snášet tyto malinko zhoršené podmínky tady na blogu. Těžko říct, jestli je dobré se nutit do psaní článků, když máte sotva sílu vstát z postele a dojít si uvařit čaj po dni, kdy jste prakticky nic neudělali, ale cítíte se, jako byste za sebou měli závod, kde jste skončili na posledním místě - ale zase si říkám, že je to všechno jen v hlavě a tak se to musí zkusit překonat. Navíc nechci, aby tady za měsíc říjen byl jeden článek, to by bylo opravdu trapné.

fotka z milované/nenáviděné Ostravy (nehodící se škrtněte)

Přišel podzim, nejprve tiše a po špičkách, takže si ho nikdo nevšiml, tančil jen ve dlouhých stínech léta a nikdo si ho příliš nevšímal, pak si ale oblékl barevné listí a pozornost většiny v sále se upřela přímo na něj. A když už měl jejich pozornost, převlékl se do skromnějších barev, hnědé a šedé a tančil smutný tanec předznamenající zimu.

Je podzim a já mám podzimní náladu, se všemi možnými klady a zápory a taky se všemi významy tohoto slova. Mám rád podzim, opravdu. Po jaru je to mé nejoblíběnější období, probouzení a usínání přírody. Ale v sobotu skončila fáze toho magicky krásného barevného podzimu (vím to přesně, protože to dost sleduji, v pátek jsem chtěl jít fotit, ale v sobotu už bylo najednou pozdě, většina listí opadala a slunce zmizelo) a nyní nastává ten tichý, truchlivý podzim plný mlh a tlejícího listí a jinovatky. Taky ho mám rád, jen je mi z něj trochu smutno.
Při jedné z procházek polem jsem našel dýni, ležela zapomenutá v příkopě, a když jsem se o tom doma mimoděk zmínil, tak jsem dostal za úkol ji přinést domů. Vydali jsme se na cestu se sestrou, nejdřív jsme si mysleli, že už jsme přišli pozdě, ale nakonec jsme dýni přece jen našli, velikou oranžovou a malinkou žlutou, takže máme o výzdobu postaráno, jen čekají na vyřezání, což je s oním nedostatkem času taky problém. Ale to se zvládne. Určitě.

Myšlenka vytvořit podzimní playlist mě napadla včera, tedy v neděli, kdy jsem jel do nemocnice za babičkou. Přišlo mi to jako dobrý nápad, taková milá malá povzbudivá věc, kterou asi všichni potřebujeme. Tak jsem si hned do poznámek v mobilu začal vypisovat písničky, co mě napadaly. Moc mi to nevyšlo, protože většina písniček, které mi přišly na mysl, nebyly na youtube. Tak to dnes zkouším znova.

 

Hide your horses, hold your tongue/Hang the rich and spare the young 

Playlist uvádím písničkou Fall od Lisy Hannigan. Částečně kvůli názvu, částečně kvůli náladě. Vlastně nevím, jestli "fall" v tomto konkrétním případě znamená podzim nebo pád, a je to jedno, ono se to docela hodí obojí. Jedná se o singl z jejího posledního alba At Swim, které jsem si někdy tento rok přivezl z Brna. Má pěkný videoklip, jednoduchý a elegantní. A je to zvláštní písnička se zvláštním textem a náladou. Posmuťnělá, ale ne smutná. 

 

Now I miss you more than I can take/And I will surely break/And every morning that I wake/God, it's the same

 

Další je To A Poet od sesterského dua First Aid Kit (lékárnička :)). First Aid Kit jsem poslouchal jednu dobu v neurčitě vzdálené minulosti a teď na podzim se k nim vrátil, asi i proto, že vydaly nový singl It's a Shame, který se mi po několika posleších zalíbil (a navíc má skvělý chytrý videoklip, tak se běžte podívat). Několikrát jsem pak poslouchal jejich starší alba, hlavně Lion's Roar, z kterého je i písnička To A Poet. Je trošku delší a ne zrovna hitová, ale věnujte jí pozornost a odmění vás, slibuji. Je moc krásná.

 

Looking up from underneath/Fractured moonlight light on the sea/Reflections still look the same to me/As before I went under

Že sem chci dát Never Let Me Go od Florence + the Machine jsem věděl už včera v tramvaji, protože se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších písní, která mě vždycky dokáže jakýmsi podivným způsobem utišit/utěšit a ukonejšit. Je na ní něco podmanivého a zvláštního. Přemýšlel jsem, že se mi líbí jak Florence Welch ve svých textech používá metafory a symboly, které lidstvo jaksi podvědomě přiřadilo určitým věcem. Třeba voda a oceán, jako opakující se symbol čistoty a zapomnění.

And if you want to be alive/You have to know you're alive

Při procházení youtube a hledání vhodných podzimních písniček jsem narazil na písničku Silence od zpěvačky Lucii. Vyvolalo to ve mě spoustu vzpomínek, protože tu písničku jsem poslouchal opravdu dávno velmi intenzivně. Nakonec jsem ale vybral píseň Me Over You, z neurčitých důvodů, třeba proto, že je méně známá ale stejně pěkná (ale nebudu překvapený když nebude znát ani Silence).

 

You know I've never been so lonely on my own/And it shows 'cause I don't see you like I used to

Gabrielle Aplin nás v poslední době bombarduje jedním EP za druhým, tak sem dávám akustickou verzi singlu Waking Up Slow. Líbí se mi i ta oficiální verze (i videoklip), nicméně tyhle akustické verze mají prostě něco do sebe. Jsou víc procítěné a taky se v nich hrají důležitější roli text. 

  

Původně jsem sem chtěl dát jinou píseň od Agnes Obel, ale když jsem zavadil o skladbu September Song, musel jsem uznat, že se sem prostě hodí naprosto dokonale. A tak tu je, tato krásná malá milá podzimní instrumentální skladba. 

 

The oracle was written on a silver leaf/Last night I read the words - did you read them too?
 

Jako předposlední jsem pro tento playlist vybral písničku Mosaic od Patti Smith, aby to bylo malinko rozmanitější, a taky proto, že je to opravdu skvělá píseň. A ten videoklip je taky příjemný, všechno kde se maluje je hezké, nemám pravdu? A tady to nejspíš malují děti, což je ještě upřímnější a milejší. 

 

I had a dream that all of time was running dry/And life was like a comet falling from the sky/
I woke so frightened in the dawning, oh, so clear/How precious is the time we have here 

Na závěr jsem vybral písničku Wise Enough od skupiny Lamb. To je další píseň, kterou jsem poslouchal kdysi dávno, úplně na ni zapomněl a nyní ji znova našel. Pamatuji si zvláštní pocit a dojem, který ve mě tato píseň i její videoklip vyvolával. Byl jsem okouzlený i znepokojený zároveň, a nějak tak se cítím i když ji poslouchám nyní.

Tak, to byl můj podzimní playlist, snad se vám líbil, nebo jeho části, nebo jste tu třeba našli nějakou písničku, kterou jste neznali a která se vám zalíbí. To bych si přál.