Je tu další pokračování fotodeníku! Tentokrát z měsíce července. Byl to jistě můj nejakčnější měsíc roku 2017 (on můj život celkově moc akční není, to víte) a proto jsem měl dostatek fotek a tak se mi tento článek vytvářel velmi dobře a snadno. Snad se vám tento krátký vhled do událostí a dokumentace minulého měsíce bude líbit.
Můj červenec začal výletem s rodiči a mým kmotrem do Hlučína, na takovou malou kolektivní výstavu/vernisáž (ani jeden z těchto výrazů není úplně přesný, ale nejspíš to nedokážu plnohodnotně popsat Bylo to trochu podivné a snad by se mi to mohlo líbit, kdybych byl úplně jiný typ člověka v zcela jiném rozpoložení). Bylo to neskutečně trapné když mi nabízeli pivo a já jim vysvětloval, že ho nechci, tak mi místo toho nalili tonic a to bylo tak hořké a hnusné, že jsem to opravdu chtěl vylít do zahrádky a nahradit rajecem z vlaku. Asi v polovině akce jsem se vytratil a vydal jsem se prozkoumávat město. Našel jsem ulici "Pode zdí" a říkal si, jak skvělé by muselo být v takové ulici bydlet. Mám rád zajímavé názvy ulic. (PS. ale tu zeď jsem nenašel)
V Hlučíně mají pěkné náměstí, jako to v takových malých městech často bývá - čisté, upravené a s množstvím květin. Také tam byla tato skvělá kompasová růžice (též hvězdný kříž - no nezní to krásně?).
Objevil jsem kostel. Jeho zadní strana byla ponořená do stínu vysokých líp a byl tu krásný porost bohyšek a zimostrázů.
O kus dál se nacházela tato krásná zahrádka s bílými hortenziemi (bílé hortenzie jsou docela vzácné, modré trošku méně, a růžové jsou nejčastější)
Zahrádka patřila k faře, což byla mimochodem taky moc pěkná stavba, možná ještě zajímavější, než samotný kostel.
Okno. Rád fotím okna. Opravdu. Okna jsou super.
Potřebuje to komentář? Prostě růžek zahrádky vyskládaný kamínky. Jo, a taky moje boty. Ty tam dost možná ani neměly být.
Od kostela vedly dlouhé schody dolů, a ty mě pak zavedly do jakéhosi podchodu, který někdo vyzdobil velkolepým graffiti. Ovšem tento detail se mi líbil nejvíc.
Krásně barevný list. Myslím že je ze svídy, ale nejsem si úplně jistý. Skoro bych nevěřil, že je léto, když se na procházce dají najít takovéto listy.
Sponka/srdce. Zapomenuté a ztracené předměty mají své zvláštní kouzlo. Nejsem si zcela jistý, proč. A taky je na nich něco smutného.
Starý patník. Vevnitř byly nastrkané cigarety.
Víc než výstava se mi líbila tato malba papoušků a taky ti opravdoví papoušci. Ale já jsem na umění celkově dost náročný a mám specifický vkus.
Když jsme pak večer odjížděli, náš vlak stále nabíral větší a větší zpoždění. Ale mě to popravdě ani tak nevadilo. Foukal vítr a tahle páska tam strašně zvláštně tančila. Škoda, že jsem to namísto fotky nenatočil. I když si nedokážu představit, že by to někoho zajímalo.
V červenci jsem taky poprvé šel na brigádu. Měl jsem hrozný strach, jako vždycky když tam mám jít. Ale tohle bylo vlastně vyfocené ještě předtím, když jsem tam chodil na zaučování. Je smutné že zaučování se zatím věnovalo mnohem víc času, než jsem tam nakonec strávil. Hm, je to dlažba v Olomouci. Hmm.
Další výlet (ano, DVA výlety v jeden měsíc! A to ani nevíte, že pak byl ještě TŘETÍ! Opravdu si začínám připadat jako akční hrdina) byl do Brna. Tentokrát jsme ho podnikli se sestrou a s mámou, hlídali jsme známým byt. (mají dvě šedé kočky a jednoho baculatého psa se strašně krátkýma nohama) Byli jsme tam zhruba na týden a bylo to střídavě příjemné a nepříjemné. Našel jsem tam toto úžasné graffiti které mi připomíná protagonistku skvělé počítačové hry "Night in the Woods", Mae.
Jeden den jsme si udělali výlet do záhrádkářské kolonie, chtěli jsme tu trochu posedět na zahrádce a já jsem tam chtěl malovat, jenomže se ukázalo, že jistá osoba nevzala klíče (tedy vzala, jenomže špatné).
Tak jsme si dali čaj z termosky a prohlíželi si přes plot ostatní zahrádky. Tady ve strouže ležely krásně barevné mirabelky/špendlíky (každý tomu očividně říká jinak, jak tomu říkáte vy?)
Vždycky večer do kuchyně dopadalo takto krásné zlaté světlo na keramickou vázu. To jsem samozřejmě musel vyfotit.
Dva rámovníky, které vypadaly, jako že se objímají.
detail orchideje
lustr
Kocour Sam, kterého jsme hlídali. Z našeho krátkého pobytu jsme nabyli dojmu, že jen naše vlastní kočky jsou pomstychtivé bestie, ostatní kočky jsou vlastně milé a hodné. (ale nakonec nám přišly až moc hodné, takové nesamostatné "chodící mrtvolky", pokud mám použít slovo, kterým nás jednou označila učitelka výtvarky)
Když je někde kytka a člověk, zaraduji se a už se nenápadně snažím o podobnou fotku. Akorát si toho ten člověk nesmí všimnout.
Krásná mozaiková podlaha v Brně. Vítala nás každý den když jsme šli venčit Bibu (to je ten pes). Líbí se mi, že těchto pět dlaždiček je tam tak chaoticky, náhodně, že tam nepasují. Dává to věci docela jiný rozměr.
Duha z mých hudebních alb. Jak jsem říkal, nejraději mám ty s barevným hřbetem protože je pak můžu hystericky přerovnávat podle barev a odstínů. (myslím že kromě rubriky imprese založím i rubriku obsese, jistě to bude mít úspěch)
Krev ubohého ptáčka zabitého naší kočkou. (která nedávno přišla o přední zub. Je mi z toho z nějakého důvodu hrozně smutno)
Máme takovou jednu naprostou skvělou paní sousedku, má už prý přes devadesát let (!) a stále je velmi čilá a skvěle jí to myslí. Vždycky jí dáváme meruňky a broskve a jiné ovoce, co se nám urodí, a ona nám za to tentokrát darovala mísu plnou lentilek. Neodvažuji se představit si, jak dlouho je musela shromažďovat. Nicméně, lentilky k nám domů přivedly radost, jaká tam dlouho nebyla.
Na konci července jsme odjeli na týdenní dovolenou do Jeseníků, byli jsme ubytovaní v Branné (na eko farmě) a každý den odtud vyráželi na výlety. Bylo to hrozně příjemné, na chvíli uniknout městu, jeho stresu a internetu. To, že vám chybí les, poznáte, až když do nějakého po dlouhé době vkročíte.
Narazili jsme na velké množství vojenských pevnůstek. Mají svoje osobité kouzlo (hlavně díky přírodě, která je proměnila), i když stejným způsobem jsou i děsivé, když si představíte jejich účel. Ale nikdy nebyly vlastně použity. Víte, že jeden "umělec" je demoluje a prezentuje tento počin jako umění? Přijde mi to neobyčejně hloupé. Ale pravda je, že za slovem umění se skrývá spousta hloupých věcí a také hloupých lidí. Tyto pevnůstky jsou částí historie a měly by být zachovány.
Táta mi vysvětloval, na co tyto úchyty byly, ale zapomněl jsem to.
Myslím, že krásu opravdu můžete najít kdekoli.
Boží muka u cesty do Ostružné. Poslední dobou začínám oceňovat povahu křesťanství. Nechápejte mě špatně, nejsem úplně věřící a asi nebudu nikdy schopný být, ale se všemi těmi hroznými věcmi, které se dějí ve světě ve jménu víry se můj zdravě kritický vztah trochu mění a spoustu věcí musím přehodnocovat. Jsem si vědom toho, že i ve jménu křesťanství se děly špatné věci, ale podle mě vždy záleží hlavně na člověku, u něj to začíná i končí. Chci věřit, že silného, hodného člověka víra nepřinutí dělat špatné věci. A křesťaství samo o sobě vybízí člověka k tomu být dobrý. Není dokonalé, jako žádné náboženství, ale může se vyvíjet. A je třeba brát v potaz kolik krásných staveb bylo díky němu zbudováno. Tvář krajiny by bez nich byla úplně jiná.
Další pevnůstka, s českým lvem. Vždycky když ho vidím, pomyslím si, že jsme přece jenom víc, než pivo a hokej, ať si lidi myslí cokoli. Jinými slovy, probudí se ve mě "vlastenecká nálada" (ach, to zní hrozně).
Oman pravý. Na horách je oblíbenou rostlinou v zahrádkách, vidím ho skoro všude. Tato rostlina neuvěřitelným způsobem přitahuje motýly. Bylo to opravdu nádherné, když jsme procházeli na jednom místě se kolem nás do vzduchu zvedal úplný oblak motýlů. Mám pocit, že kdyby se tato rotlina po světě pěstovala víc, nebylo by to s tím úbytkem motýlů tak zlé.
Snad mi odpustíte ještě jednu fotku, když jsou ty babočky (babočka paví oko) tak krásné. A tady je jich na jedné fotce pět, to abyste mi věřili, kolik jich tam bylo.
detail z dalších božích muk/kříže
Tohle byla vlastně první věc, která mě v Branné přivítala. Říkáte si, popelnice, jasně, ale jaké popelnice! Krásně polepené těmito barevnými nálepkami. To se jen tak nevidí.
ještě detail, nemohl jsem si pomoct
okno a odraz
To jsme byli po jednom z výletů tak vyřízení, že jsme venku padli do trávy a zůstali tam chvíli ležet, než se vyřídil jeden telefonát. Jen jsem tak náhodně cvakl tuhle fotku.
Všude v Branné roste tato rostlinka. Je opravdu všude, i já nevím co to je.
V jedné zdi byly tyto úžasné reliéfy. To mi připomíná, že bych měl někdy uspořádat v Olomouci "hon za fantastickými bytostmi" hledat v architektuře prvky kouzelných bytostí a fotit je. Vím o dvou gryfech, všude je spousta andělů, taky znám jedna vrata s pegasem a reliéf a čertem.
Náš pokoj se hned druhý den proměnil v sušírnu bylin, protože já a máma jsme vášniví amatérští bylináři (nebo bylinkáři?). Hlavně mi šlo o třezalku, kterou mám u nás problém najít. Později si z ní chci namíchat čajovou směs proti depresi. Mimo to jsme našli také mateřídoušku, vratič, dobromysl, světlík, mátu a tužebník jilmový, který do té směsi nejspíš taky přidám, protože krásně voní.
Někdy v polovině pobytu jsme šli ke skalám Pasák (to jméno je trochu zavádějící, je to pasák oveček, ničeho jiného) a já měl docela problém to ujít, protože jsem si předchozí den zranil nohu. Jsem ale rád, že jsme tam šli, protože majestátnéjší a velkolepější skály jsem neviděl. Byly skutečně obrovské.
Ještě jedna fotka. K tomu místu se váže pověst, podle které se jedná o pasáčka, který se špatně choval ke svým ovcím, a tak zkameněl. (v tom případě by to ale musel být opravdu obr)
další okno (a za ním něco, co nedokážu dost dobře identifikovat, vypadalo to jako ponožky)
taková poměrně umělecká prasklina ve zdi (a zase ta rostlinka)
Předposlední den jsme prozkoumávali oblast zvanou Ptačí pláně (nebo tak nějak) a našli jsme tuto skálu s namalovanými králíčky. Jistě jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy viděl.
Takhle vypadal můj batoh při odjezdu. Já jsem vždycky jako chodící botanická zahrada.
krajka na opěradle židle (to jsme na pár dní byli zase na chatě)
Tohle vážně nevím jak (a proč) vzniklo. Možná je to óda na žílu, která mi vždycky vyrazí na čele když zakloním hlavu nebo jsem vzhůru nohama. Tady ze záhadných důvodů není. Asi se stydí.
*ahoj žílo*
Našel jsem časopis, který se jmenuje jako já. Teda až na to Alt, no. (tento fascinující objev jsem učinil na brigádě v obchodě s výtvarnými potřebami. A prosím neříkejte mi už, jak skvěle to zní. Já vím, vím to)
V trávníku před naším domem se občas záhadně objevují podivné předměty. Toto je nejspíš pokladna. Podezírám mimozemšťany.
Občas se u mě projevují znaky vampirismu. Krev zatím nepiju ale ranní slunce mě opravdu pálí na kůži.
Ťap Ťap a výstava Mileny Valuškové. (její fotografie jsou opravdu krásné, mimochodem)
Tyhle zvláštní stíny vrhá stříška tramvajové zastávky na hlavním nádraží v omolouci. Zachyceno před tím, než jsem odjel do Ostravy, kde jsem musel řešit něco kolem bytu a kde jsem si pak za odměnu koupil "Lust for Life" Lany Del Rey. (můžete očekávat recenzi)
Ještě jednou. Je to docela hezké, že? Myslím že to způsobuje voda, která se nahoře drží, protože to špatně postavili.
duha z gumových bonbonů
naposledy popelnice (ještě mám selfie s popelnicemi, ale to je v sestřině mobilu)
A fotka z vlaku zakončila naši rodinnou dovolenou i tento článek. Doufám, že se vám líbil!
Žádné komentáře:
Okomentovat