Jmelí

Jedna z mých nejnovějších básní, napsal jsem ji na přelomu zimy a podzimu, při cestě vlakem. Díval jsem se z okna na krajinu a nechal se kolébat tím zvláštním rytmem, houpavou melodií vlaku a rychle se míhající přírodou za umazaným sklem. Odjakživa jsem miloval ty obrovské kulovité útvary, které vytváří jmelí ve větvích stromů. Vždycky jsem tak trochu přehlížel fakt, že je to parazit (napůl!), kvůli jeho magické kráse. Jmelí je obecně úžasná rostlina opředená mnohými mýty a legendami, má své místo například v severské mytologii, kdy ji Loki zneužil k vraždě boha Baldra. Věřilo se, že jmelí má velkou magickou moc a že pochází přímo z nebe - bylo sestřelováno ze stromů lukem a šípy, ale nesmělo se dotknout země, jinak by svou sílu ztratilo. O jmelí by se dal napsat sáhodlouhý text a možná i víc, ale to není smysl tohoto článku (ale možná někdy napíšu článek jen o jmelí ). 


                                                                           Jmelí

                                Jmelí prorůstá stromy, jako když domy požírají zemi
                                kořeny rostou hluboko, když je vytáhneš, tak zemřou
                                zemřou stromy i země
                                a kořeny jsou kabely, bylo to tak vždy
                                rostou z tebe, rostou ze mě
                                rozvádějí živiny i jed
                                a je jen na tobě, co si vybereš.

                               Jmejí prorůstá lidi, jako kdyby ani nebyli
                               něco jim dává, něco jim bere
                               bere jim život, vyrůstá jim z páteře
                               ale dává jim křídla.