Tajné tance
Tančím tak, aby nikdo neviděl
Tančím tak, aby nikdo nepoznal
Tančím v poryvech větru
a když se tramvaj natřásá
uhýbám světlu
ve stínech kráčím
Mé pohyby splývají s věcmi
a nikdo nepozná, že vlastně tančím
Rád naslouchám písním města
a hudbě lesa
Žiju obojím, ale tanec ukrývám
dokud jsou zástupy kolem mě
dokud nejsem sám
Můžeme tančit spolu
budeš-li chtít
ale nikdo to nesmí poznat
naše drobné pohyby musí kopírovat
hučení a skoky tramvaje
a naše ruce se nesmí dotknout
mohou jen z dálky nahlížet
ve vzduchu plout
Úplnou náhodou jsem v jednom malém zápisníku, který skoro nepoužívám, našel tuhle báseň. Byla trochu divná, tím myslím že měla takový strašně rozházený rytmus, ale na druhou stranu na ní bylo i cosi zajímavého, co se mi líbilo. Tak jsem ji malinko upravil, a i když je stále nejspíš trošku divná, snad to nevadí.
Byli jste někdy mezi lidmi, na ulici, v tramvaji, v autobuse, a cítili najednou silnou chuť tančit? Jenomže to dost dobře nejde, tak se hýbete tak nenápadně, napodobujete drncání autobusu a závany větru, skrývate se v nich, šifrujete své pohyby? Já to tak mívám, a to docela často. Z čeho se to nutkání tančit bere, obvzlášť v takových situacách? Možná je to způsobené těmi videoklipy, ve kterých takhle lidé tančí, nebo je v tom určitá vzpoura vůči vší té anonymitě a chladu který je z těch míst a lidí cítit (nepřijde vám někdy, že když je spousta lidí pohromadě, jakoby přestávali být lidmi, ale spíš se stávali místem? jen taková rychlá momentální myšlenka o tom, jak se z kdo stalo kde). Ta báseň je o těchto pocitech a nutkáních. Když jdu v noci pěšky z města domů, protože mi ujel poslední autobus, rád si takhle tančím, tedy pokud v dohledu není žádný člověk. Taky takhle tančívám v lese. Před lidmi bych myslím nikdy tančit nedokázal, tak jsem to ani nikdy tímto směrem nerozvíjel. Není to o ničem jiném než o vyjáření pocitů, které jinak vyjádřit nedokážu. Je v tom něco, co mě uklidňuje, co mi uleví od stresu a úzkosti, je to osvobozující. Většinou nevím, co dělám. Zaposlouchám se do hudby a moje ruce a nohy jakoby už pak věděly samy, co dělat. V podstatě je to tajný tanec, tajemství, a to i pro mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat